Koncem roku 2014 zasáhla svět pandemie nevídaných rozměrů. Ze dne na den se nakazili statisíce lidí. První zprávy o nové nákaze se oběvily 24.9.2014 v Guanshingu v Číně. Zvláštní chřipka, která dostala označení VEGA-7 se šířila neuvěřitelným tempem. 26.9.2014 byli identifikovány první případy v New Yorku i v Evropě. Za rychlým šířením stáli především pomalé proti-pandemické opatření mnohých států a ignorování opatření obyvateli. No, vzhledem k rychlosti šíření a její nakažlivosti je otázka, zda by jakákoliv jiná opatření vůbec pomohla. Objevily se dokonce zprávy, které naznačovaly i jiný způsob šíření, než samotný lidský kontakt – údajně se ohniska objevila i v místech, které neměli žádný kontakt s nosičem. Někteří lidé dokonce vytvářeli nejrůznější konspirační teorie o vládních spiknutích, jako například úmyslné, či náhodné vypuštění virusu z laboratoří v Guanshingu, útok mimozemšťanů, pomsta lidí žijících v podzemí a nebo připisovali zdroj nákazy starověké mumii, kterou na Sibiři vykopali archeologové z pod ledu v květnu 2014, nebo spojovali novou pandemii s přeletem komety Arakkis, která těsně minula naši planetu jen pár dní před prvními zprávami o nákaze a její části způsobili meteorologický roj.

 

            Chorobu se nedařilo zastavit a u lidí, kteří na ní nezemřeli se projevily v průběhu několika týdnů (u některých i dokonce v průběhu pár dní) zvláštní následky, jako ztráta motorických a smyslových schopností spojených se zbavením smyslů a nástupem vysoké agresivity. Lidé v tom viděli okamžite zombie apokalypsu, a napříč tomu, že infikovaní nejsou mrtví, termín na pojmenování nakažených sa uchytil okamžitě. Někteří lidé se v tomto chaosu začali uchylovat k náboženství a hovořili o biblické pohromě, v očekávání příchodu Antikrista, což bylo důvodem rapidního nárůstu nejrůznějších nových náboženských sekt. V tak šílené a chaotické době v jaké se lidstvo ocitlo se už ani staří blázni nezdáli tak blázniví.

 

            Bohužel, tak rychle, jako se nákaza šířila, stejně rychle došlo i k rozvratu společnosti. Infikovaní začali být soustředění do karanténích oblastí, nejdřív se evakuovali a nebo uzavírali celá města, nebo obrovské územní celky. Neuvěřitelně vysoký počet infikovaných spojený s pozdějším zrychlením průběhu choroby způsobil zhroucení světa. Státy po jednom kolabovaly pod náporem infikovaných a lidé, kteří nestihli evakuaci, nebo už na ně nezbylo místo, zůstali napospas nakaženým bez jakékoliv pomoci.

 

            Pád staré společnosti probíhal během pandemie postupně, a na různých místech odlišným tempem. Někde zkolabovali staré struktury států do dvou týdnů, jinde trval kolaps několik měsíců. Mnoho prvků bylo ale společných všude. První přísnější opatření byly hlavně zákazy vycházení a uzavírání karanténích oblastí, na mnohých místech byl vyhlášený výmečný stav, nebo stanné právo. První dva-tři dny po takových to opatřeních se začaly projevovat výpadky dodávek zboží do obchodů, mnoho zboží začalo být nedostatkové, standardní byly dlouhé řady před obchody a benzínovými stanicemi. Někde takovýhle stav přetrval měsíce a společnost fungovala v rámci omezených možností. Jinde začalo docházet už po jednom týdnu k vykrádání obchodů a pohonných hmot z čerpacích stanic. Nakonec to však čekalo i ostatní státy. Začalo docházet k výpadkům elektrické energie a na mnohých místech přestal fungovat systém zásobování vodou. Internet a mobilní telefony postupně přestávají fungovat. Rabování a nárůst násilí se stal standardem, kterému bezpečnostní složky států nedokázali zabránit, i přesto, že se na mnohých místech snažili ze všech sil. v důsledku toho docházelo k srážkám mezi civilním obyvatelstvem vinicím svoje vlády za vzniklou situaci a zoufalými strážci pořádku. Na mnohých místech skončila pevná ruka vlád a ovládli je různé gangy a ozbrojené skupiny.

 

            Ve státech, které se ještě nezhroutili začala evakuace do tzv. „safe zón“. V místech mimo tyto zóny nastala anarchie a boj o zásoby na život a na smrt. No ani mnohé z těchto bezpečných zón, často posledních bašt upadajících států, nebyly ušetřené nájezdů infikovaných. Mnohé sa ubránit nedokázali, a tak se zánikem těchto zón zanikli i státy, které je vytvořili. Ale mnohé se ubránili a dokázali přežít. Během dalších měsíců byla už většina míst bez větších zásob, přeživší sa snažili dostat spíše mimo města a začali se formovat nové komunity. S nedostatkem zásob prišlo i u většiny komunit k hladovění, a tak i k nárůstu banditismu, v ten čas se i původní mírumilovné skupiny změnili na oportunistické zloděje a vrahy, jen proto aby přežili. Jiné se dokázali adaptovat, a díky zásobám, které se jim podařilo nashromáždit nebo najít, nebo díky lovu zvěře, dokázali přežít první měsíce a nakonec založili funkční komunity se zemědělskou produkcí.

 

         V březnu 2015 již infikovaní ovládli celou planetu. Ale navzdory všemu to nebyl konec lidstva. Mnozí přeživší se po letech začali organizovat, vytvářet nová společenství, obnovovat ta stará, a někde dokonce přežily staré zbytky států, i když v jiné formě - ať už jako sdružení několika měst, bezpečných enkláv nebo vojenských základen. Lidstvo se tak politicky a sociálně ve většině případů dostalo opět prakticky do období brzkého středověku, či dokonce pozdního starověku, navzdory mnoha zbývajícím technickým vymoženostem.