Severní Amerika
Virus VEGA-7 zasáhl severní Ameriku rychle a tvrdě. Kanada i USA se snažily zprvu ohniska izolovat i za pomoci armády. Nákaza se ale šířila dál obrovskou rychlostí. Karanténní zóny se neustále rozšiřovaly a stejně tak vznikaly i nové. Vlády organizovaly neustálé evakuace z jedné safe zóny do druhé, až už na mnoha místech nebylo kam ujít a lidé zůstali ponecháni napospas infikovaným. V Kanadě se podařilo zachovat státní struktury díky přeživším zejména v evakuačních enklávách uprostřed kanadské divočiny ale také díky přeživším v pár menších městských safe zónách, které nestihly byt evakuovány a které nebyly (tak jako drtivá většina) zničeny hordami infikovaných. Postupem času vznikly z nich větší opevněné komunity zejména v oblasti Montrealu, Vancouveru a Edmontonu. Kanadská vláda se právě snaží už nějaký čas vyčistit Newfoundland kam by se byli schopni přemístit mnozí přeživší v přeplněných enklávách. Kromě toho ale nemá kanadská vláda skoro žádnou kontrolu nad svým starým územím, i když neustále podniká lokální čistící operace. V USA byla situace podobná, ale díky mobilizaci vojenských složek byly evakuační operace mnohem organizovanější. Již od začátku roku 2015 se systematicky čistily ostrovy Hawaii od infikovaných, jakož i opevňovaly a zásobily různé strategické vojenské objekty a oblasti pro evakuované. Kromě Hawajských ostrovů, kde je nyní hlavní sídlo vlády USA, jakož i místo kam se neustále evakuuje většina přeživších, jsou relativně četné komunity pod správou federální vlády v oblasti San Francisco, Seattle, San Diego (zejména North Island), Norfolk, South Tampa ( spolu s MacDill Air Force Base), a mnoho dalších menších usedlostí napříč USA mimo měst. Menší počet vojenských základen je stále v provozu a mnohé fungují jako lokální safe zóny či přestupní stanice před evakuací na jiné místo. Mezi nimi například Sierra Army Depot, Fort Carson, Hawthorne Army Depot, Fort Greely, Fairbanks spolu s Fort Wainwright, a další. Armádním jednotkám USA se také podařilo udržet v chodu několik monitorovacích stanic GPS satelitů, a tak zajistily funkcionalitu GPS systémů do doby než satelity přestanou fungovat. Vedení USA však doufá v obnovu vlastních schopností vyslat nové satelity na orbit do doby než nynější vypovídají službu. Vojenské složky USA se momentálně snaží vyčistit oblasti Manhatan a Long Island pro budoucí osídlení přeživšími, jakož i zajistit oblast Panamského průplavu a znovu jej tak zfunkčnit. Kromě toho neustále podnikají i různé lokální čistící operace, přesto drtivá většina území patří infikovaným a není pod kontrolou federální vlády. Armádním jednotkám USA se také podařilo udržet v chodu několik monitorovacích stanic GPS satelitů, a tak zajistily funkcionalitu GPS systémů do doby než satelity přestanou fungovat. Vedení USA však doufá v obnovu vlastních schopností vyslat nové satelity na orbit do doby než nynější vypovídají službu. Vojenské složky USA se momentálně snaží vyčistit oblasti Manhatan a Long Island pro budoucí osídlení přeživšími, jakož i zajistit oblast Panamského průplavu a znovu jej tak zfunkčnit. Kromě toho neustále podnikají i různé lokální čistící operace, přesto drtivá většina území patří infikovaným a není pod kontrolou federální vlády. Armádním jednotkám USA se také podařilo udržet v chodu několik monitorovacích stanic GPS satelitů, a tak zajistily funkcionalitu GPS systémů do doby než satelity přestanou fungovat. Vedení USA však doufá v obnovu vlastních schopností vyslat nové satelity na orbit do doby než nynější vypovídají službu. Vojenské složky USA se momentálně snaží vyčistit oblasti Manhatan a Long Island pro budoucí osídlení přeživšími, jakož i zajistit oblast Panamského průplavu a znovu jej tak zfunkčnit. Kromě toho neustále podnikají i různé lokální čistící operace, přesto drtivá většina území patří infikovaným a není pod kontrolou federální vlády. Vedení USA však doufá v obnovu vlastních schopností vyslat nové satelity na orbit do doby než nynější vypovídají službu. Vojenské složky USA se momentálně snaží vyčistit oblasti Manhatan a Long Island pro budoucí osídlení přeživšími, jakož i zajistit oblast Panamského průplavu a znovu jej tak zfunkčnit. Kromě toho neustále podnikají i různé lokální čistící operace, přesto drtivá většina území patří infikovaným a není pod kontrolou federální vlády. Vedení USA však doufá v obnovu vlastních schopností vyslat nové satelity na orbit do doby než nynější vypovídají službu. Vojenské složky USA se momentálně snaží vyčistit oblasti Manhatan a Long Island pro budoucí osídlení přeživšími, jakož i zajistit oblast Panamského průplavu a znovu jej tak zfunkčnit. Kromě toho neustále podnikají i různé lokální čistící operace, přesto drtivá většina území patří infikovaným a není pod kontrolou federální vlády. Většina území USA i Kanady je tak bez kontroly vlády, čehož využili mnozí jedinci a skupiny z řad přeživších kteří byli ponecháni napospas infikovaným a vytvořili si vlastní komunity. Potulováním se po území severní Ameriky narazíte tak na krvežíznivé bandity, kočovné otrokáře, náboženské fanatiky, vojevůdce a diktátory, ale i na osady mírumilovných přeživších či mormonských misionářů. To vše mezi hordami infikovaných.
Jižní Amerika
Jediné zbytky starých států z jižní Ameriky jsou pozůstatky Argentiny, sídlící nyní na Falklandských ostrovech, kam směřovaly poslední evakuační transporty z pevniny, ale komunita na ostrovech tento název již nepoužívá. Kromě toho jsou po celé jižní Americe, podobně jako ve zbytku světa, roztroušeny menší komunity. Předpokládá se ale, že jich je velmi málo, protože jen několik z nich navázalo rádiové spojení se zbytkem světa az jejich hlášení vyplývá, že jižní amerika je kontinentem téměř bez přítomnosti neinfikovaných lidí.
Rusko
Ruský stát pandemii přežil, i když ve velmi okleštěné formě. Většina oblastí pod správou Ruska se koncentruje podél trans-sibiřské magistrály. Jde zejména o bývalé logistické uzly, které během začátku pandemie sloužily jako evakuační body. Když už ale nebylo kam evakuovat, jejich opevnění byla lokální populací a vojenskými jednotkami v oblasti posílena a stala se z nich tak místa, kde zůstali žít přeživší, které navzájem spojuje železnice trans-sibiřské magistrály. Ta umožňuje relativně rychlé a efektivní zásobování napříč všemi usedlostmi. Kvůli zabezpečení zásobování je tak železnice mezi usedlostmi neustále udržována a mnozí přeživší začali raději žít přímo ve vlacích pohybujících se na magistrále. Vznikly tak v podstatě pohybující se osady na kolejích. Trans-sibiřská magistrála ale začala lákat i různé loupežníky a bandity, kteří začali vlaky přepadávat a dokonce rovnou vykolejovat. Přesto se pro nový Ruský stát ukázala trans-sibiřská magistrála jako efektivní systém zásobování a přesunu vojsk i civilistů. Kromě měst na trans-sibiřské magistrále od Samary po Vladivostok je pod správou oficiální ruské vlády také enkláva přeživších v Petrohradě, nynější hlavní město nového Ruska, kde sídlí vláda i prezident. Petrohrad je spojen se zbytkem ruských osídlení železniční tratí napojenou na trans-sibiřskou magistrálu, ale frekvence transportů je mnohem menší než na východě. Jde spíše o sporadičtější, ale o to objemnější transporty. Kromě této spojnice je pod správou ruské vlády i mnoho stále aktivních vojenských a námořních základen, či několik nově vzniklých komunit zejména v okolí Moskvy a Petrohradu, ale několik se jich najde i mimo hlavní železniční spojnici ve stepích či na Sibiři – jsou to zejména různé bývalé poslední evakuační zóny kam směřovalo množství evakuovaných přeživších, ale také mnoho lokálních usedlostí v jejich okolí. Přeživší ve zbytku Ruska se soustředí v různých osadách ať už ve starých městech, na venkově či hluboko ve stepích či Sibiři. Tak jako všude jinde na světě jde o území bez nějaké centrální státní moci, a tak to také vypadá. Lokální samovládci, bandité, zločinci, ale také pokusy o vznik nových regionálních státních útvarů které končí různě. A do toho hordy infikovaných. Jedny z těchto nejvýznamnějších nezávislých osídlení jsou město Astrachan a Gubernia Baku. Baku je ve světě po pandemii světovým leaderem v těžbě ropy a produkci paliva. Městu vládne tzv. . Řada starších, což jsou bývalí místní oligarchové, ropný magnáti a bývalí členové organizovaného zločinu. Baku obchoduje s ropou s celým světem, ať už přes spojení skrze Astrachan a řeku Volga až k ruské Samaře, odkud se zásoby přes železnici umí dostat do Vladivostoku či Petrohradu – az jejich přístavů pak do zbytku světa, nebo přímo přes přístav Poti na pobřeží bývalého Gruzie, který obsadily vojenské jednotky Gubernie v roce 2018, aby tak získaly vlastní přímý přístup k celosvětovému obchodu. Posíláním konvojů z Baku přes bývalá území Ázerbájdžánu a Gruzie se zastávkami v usedlostech či základnách pod správou Gubernie sice přináší větší riziko propadů bandity, ale prodej přímo je pro Gubernii přesto výhodný. Astrachan je důležitým obchodním centrem pro široké okolí. Kvůli říčním kanálům tvořícím ostrov v okolí astrachanského Kremlinu zde dokázali přeživší vyčistit okolí a izolovat se od infikovaných. Díky komunitě přeživších, která zde vznikla, bylo tak přirozené, že se z města stalo významné obchodní centrum pro přeživší z ruských a kazachstánských stepí. Veškeré zboží z osídlení v okolí Kaspického moře směřující přes Volgu na sever, včetně ropy z Baku, přechází přes Astrachan. A Astrachan toho využívá vybíráním mýta.
Evropa
Staré státy Evropy jako takové již neexistují. Po chaotických evakuacích začátkem roku 2015 se několik enkláv přeživších z různých států drželo v obklíčení infikovaných. Šlo o různá osídlení hluboko v horách, opevněné osady či vojenské základny. Naštěstí dokázali mezi sebou komunikovat a díky strukturám Evropské Unie, které se podařilo zachovat v několika těchto „safe-zónách“, tak byli schopni koordinovat své kroky. V průběhu roku 2015 se většina přeživších přemístila na různé ostrovy nedaleko evropské pevniny, které byly vyčištěny od infikovaných v rámci koordinovaných vojenských operací. Nová Evropská unie se defacto stala jednotným státním útvarem s hlavním sídlem ve městě Kodaň na ostrovech Sjælland a Amager, a přilehlém ostrově Fyn, které byly od infikovaných vyčištěny v roce 2016 (Amager již začátkem roku 2015). Další území pod plnou kontrolou EU jsou zejména různé ostrovy jako Rugen, Bornholm, Gotland, Faerské ostrovy, Isle of Man, Malorka, a zčásti i Korsika a Kréta, které jsou spolu s Maltou nyní postupně čištěny od infikovaných. Kromě ostrovů jsou však na pevnině pod správou nové EU i menší enklávy například v alespoň z části vyčištěných městech jako Helsinky, Stockholm, Amsterdam, Roterdam, Calais, Potsdam a jiné, jakož i různé nové osady a enklávy či malá osídlení přeživších po celé Evropě. Avšak ne každé uskupení přeživších v Evropě je pod správou EU. Většina jsou nezávislé osady přeživších které buď odmítají podřízenost EU (z různých důvodů) nebo o ní ani jen netuší. Jde o nejrůznější skupiny obyčejných přeživších, ale i různých lokálních vojevůdců, vládců, bývalých vojáků či členů organizovaného zločinu, který nyní vládnou vlastním územím. Ty jsou však plné infikovaných a potulných band zlodějů, vrahů a loupežníků.
Afrika
Tak jako v jižní Americe, situace v Africe je podobná. Předpokládá se neurčitý počet menších komunit, kočovných skupin i samotářů, nejrůznějších usedlostí v chaosu mas infikovaných a neúprosnému podnebí. Jediné usedlosti, které mají dosud pravidelný kontakt se zbytkem světa, je část města Dakar, kde se přeživším podařilo opevnit velkou část města díky jeho geografické poloze a kam se následně stáhly mnohé armádní jednotky ze širokého okolí a pomohly s dalším čištěním města. Přestože je ve městě ještě mnoho infikovaných, Dakar je majákem bezpečí s jeho vysokými hradbami pro celý západ Afriky a lokální branou do světa. Díky nedotčenému mezinárodnímu letišti a velkému přístavu má Dakar spojení jak s komunitami přeživších na východním pobřeží USA, tak v Evropě. Dalším takovým sídlem je město Arlit v Nigeru, které pomáhali vytvořit vojáci USA a Francie, kteří mnozí už v Arlitu byli umístěni před i během pandemie a další, kteří se do Arlitu přesunuli následně. Arlit bylo vyčištěno od infikovaných a je nyní v rukou místních obyvatel, jelikož USA v roce 2019 vyslalo do oblasti letadla aby zorganizovaly stažení svých i francouzských jednotek. Někteří politici USA i EU považují toto stažení za chybu, jelikož v Arlitu jsou obrovská ložiska uranu. To je už ale debata pro jinou příležitost... Arlit zůstává ostrovem bezpečí uprostřed africké pouště. Jak se ale místní obyvatelé vyrovnají s bezpečnostním vakuem po odchodu západních armád je otázkou budoucnosti.
Střední východ
Tato oblast byla i před pandemií sudem s střelným prachem. Pandemie situaci ještě zhoršila. Evakuace byly doprovázeny obrovskými násilnostmi, náboženskými a etnickými čistkami. Lidé se místo boje s pandemií a infikovanými soustředili na zabíjení mezi sebou a pandemie zůstala na druhé koleji. Situace je zde podobná jižní Americe či Africe. Jedním z nejvýznamnějších osídlením přeživších je starověké město Arbíl. V jeho centru stojí starověká citadela, která během pandemie posloužila prvním přeživším a vojákům z okolí jako místo, které se jim podařilo dobře zajistit a bránit před infikovanými. Zůstali jedním z posledních míst v širokém okolí které se udrželo náporu infikovaných a tak do oblasti začali proudit další přeživší kteří se doslechli o Citadele. Příchodem zejména zbytků kurdských milicí se podařilo postupně čistit město od infikovaných a díky kruhové infrastruktuře se postupně město rozšiřovalo novými a novými hradbami. V dnešní době je to největší komunita přeživších na blízkém východě. Trápí ji však sektářské násilí a vysoká politická nestabilita. Přesto je to pro mnoho přeživších lepší alternativa než život mezi infikovanými či nájezdníky. Druhou významnou usedlostí je severní část Bahrajnu. Nejde však už o staré království Bahrajnu. Bahrajn stále ovládal tuto oblast od začátku roku 2015, když vyhodili do povětří všechny mosty a začali s postupným čištěním oblasti od infikovaných, což se jim podařilo jen zčásti. Oblast obsadila v roce 2017 skupina vedená bývalým saúdským princem Mohammed bin Salmanem. Ten se ze skupin svých věrných pohyboval dva roky po území bývalého arabského poloostrova a jeho okolí kde okrádali, zotročovali a zabíjeli. V Bahrajnu prohlásil Sudské království a sebe jmenoval králem. Vládne železnou pěstí a život v novém saúdském Bahrajnu je pod vlivem přísných náboženských a autoritářských zákonů. Stal se centrem pro obchod s otroky a mnoho kočovných loupežných band z okolí o něm mluví jako o hlavním městě nájezdníků a banditů.
Asie
Po útocích Koalice atomovými zbraněmi na ohniska infikovaných v Číně a Indii se výrazně zmenšila i populace přeživších, kteří měli to neštěstí, že žili v oblastech kam dopadly bomby nebo kam se rozšířil radioaktivní spad. Ale ani před útoky na tom populace přeživších v Asii nebyla nijak dobře. Zbytky jakési vlády Číny přežívají po útocích Koalice už jen v Chuangxinu, na ostrově Chaj-nan. Jde o městský distrikt na ostrově, který byl vyčištěn od infikovaných, ale v jeho okolí jich je stále příliš mnoho. Komunita v Chuangxinu o sobě tvrdí, že je pokračovatelem Číny, ale znaky vládnutí čínské komunistické strany se pomalu vytrácejí a objevují se tribalistické lokální rysy vládnutí. Jedná se však o významný přístav na cestě na západ i východ. Výjimkou je Japonsko, kde je několik enkláv přeživších pod správou fungující Japonské vlády, hlavně na ostrovech Okinawa (kam byli evakuováni mnozí Tchajwanci) a Awaji, ale i mnoho menších enkláv po celém Japonsku (vyčištěné ostrovy, opevněná venkovská ale i městská osídlení). Japonské jednotky se momentálně snaží vyčistit ostrov Šikoku, ale bez pomoci jiných států toho asi nebudou schopni. I proto rádi přijímají do svých řad cizince, netypické pro Japonce, kteří jsou ochotni přiložit ruku k čištění země.
Pacifik
Ve světě kde je přesun na pevnině životu nebezpečný kvůli hordám infikovaných se přesun po vodě, moři a oceánech stal preferovaným způsobem dopravy. Jak ale absentují zákony na pevnině, totéž platí io oceánech. A tak se není co divit, že pirátství zažívá obrovský boom. A opuštěné, či jen relativně slabě osídlené – a infikované malé ostrovy v Pacifiku se tak staly terčem zájmu různých skupin pirátů, kteří takové ostrovy dokázali vyčistit iv relativně malém počtu, a vytvořit si tak vlastní bezpečná místa ze kterých podnikají své výpravy do blízkého i dalekého. okolí. Vláda Austrálie stále funguje. Kontroluje několik enkláv přeživších ve městech (dokonce i parlament v Canberře), ale také na venkově a hlavně evakuační ostrovy které byly vyčištěny od infikovaných již na začátku pandemie - Kangaroo Island a Tiwi Islands. Stejně tak vláda Nového Zélandu přežila pandemii a působí stále z enkláv v oblasti Aucklandu, Wellingtonu, Nelsonu a evakuačním ostrově Steward Island. Severní část Aucklandu se systematicky čistí již několik let, s plánem novozélandské vlády následně vyčistit území severně od města. Tak jako všude jinde na světě jsou zbývající části Austrálie ale i Nového Zélandu místy bez zákonů kde se přeživší organizují v nejrůznějších komunitách v neustálém obklopení infikovanými.